Kapr: David Havlíček, 7. 2. 2004, Lunet.sk
Rozhovor s českou zábavovou legendou – moravskou kapelou ARGEMA… Jaké má letos kapela plány? Jak často zkouší? Kdy naposledy zažili „modré pondělí“?…
Další rok je tady… Jaké má letos Argema plány?
Právě teď se připravuje nový videoklip na písničku Na co se ptát. Bude
to recese z prostředí maturit. Pak bychom rádi vydali na jaře DVD a
videokazetu, no a už začínáme na přípravách nového alba, které by mělo
vyjít na podzim.
Vaše poslední album zní rockověji než předchozí Motýlek (kde
ale také pár prvků rockové muziky zaznělo – například v skladbě
RazDva), proč tomu tak je? Budete se tímto směrem ubírat
i nadále?
Konečně se mi podařilo dát dohromady partu lidí, kteří cítí muziku víc
rockově. Příští deska by měla být ještě tvrdší, i když ta melodika
Argemy je v ní pořád obsažena. Poslední album „Jak z toho ven“ má
velký úspěch a to svědčí o tom, že nastoupená cesta je správná.
Vystupujete velmi často po celé ČR/SR, kolik času ročně
strávíte mimo domov? Jak často stojíte na pódiu před lidmi?
Hrajeme ročně okolo 120 vystoupení, což je určitě spousta času
strávených na cestách a pódiích.
Jak často zkoušíte?
Podle potřeby. Když je před natáčením nové desky, tak každý den, jinak
tak jednou týdně.
Co vás žene dál? Vstát, jít a hrát? Chtěli jste někdy
s hraním seknout?
Je to náš koníček, práce a vlastně celý život. Chtěli, ale nejde to. Je
to něco jako droga.
Kdy jste naposledy zažili „modré pondělí“?
To si nemůžeme dovolit. Odpočíváme, když je volno, ale toho je tak málo,
že vlastně neodpočíváme skoro vůbec.
Texty vaší kapely jsou často o lásce… Nezdá se vám, že
slovo „láska“ se dnes v době mobilů, počítačů a vztahů na jednu noc
stává jen jakousi jednoslovnou frází?
Myslím, že slovo láska žádný mobil ani počítač z života lidí
nevymaže. Je jenom na každém z nás, jak s tímto slůvkem dokážeme
zacházet.
Jako asi každá bigbítová kapela i Argema se za vlády „rudých
bratří“ potýkala s nepochopením tehdejších úřadů a neměla zrovna na
růžích ustláno. Co bylo v té době pro kapelu
nejnepříjemnější?
Asi to že nám chtěli zakázat hraní a že jsme nemohli vydat desku.
Jak na vás zapůsobilo první vystoupení v muzikálu Šakalí
léta, v němž účinkujete?
Je tam skvělá parta a super atmosféra, a taky jsme si vyzkoušeli něco
jiného, než klasické vystoupení.
Na mnoha místech jsou zábavy často vytlačovány diskotékami.
Jaký je váš vztah k „taneční muzice“, kterou si může za určitých
okolností složit na počítači třeba i na půl hluchý šestiletý
človíček bez hudebního vzdělání?
Tak jednoduché to zase není. Důležité ale je to, že Vám do toho hraní
nikdo nekecá!
Co by jste vzkázali našim čtenářům?
Život máte jenom jeden, tak si ho užívejte plnými doušky a kašlete na to,
co si o tom kdo myslí!
